Rozhovory se soudními tlumočníky a jedním Janišem

1. 2. 2017  /  Eva Procházková

Když nemám čas sem psát, tak aspoň pár odkazů na to, co napsali druzí.

Jana Nováčková je brněnská soudní tlumočnice, aktivní v Komoře soudních tlumočníků, a tlumočila i nešťastný případ vyvražděné rodiny z Brna-Ivanovic. V rozhovoru pro idnes.cz dobře vysvětluje, co vlastně jako tlumočnice měla za úkol, jak takové tlumočení v soudní síni vypadá a jaké bylo tlumočit Dahlgrena.

Kestrin Peza je bedna. Mluví česky, albánsky, anglicky, německy a učí se arabsky. Na začátku uprchlické hysterie v Čechách poskytla Blesku rozhovor, kde se rozpovídala o práci soudní tlumočnice, islámu nebo třeba podmínkách v azylových zařízeních.

Mám k tomu pár poznámek. Zaprvé, pozice soudní tlumočnice se s revolucí ani příchodem uprchlíků do Evropy nijak nezměnila. Z povahy věci soudní tlumočníci nikdy nepřekládali knížky (od toho jsou překladatelé, kdy už lidi pochopí rozdíl?), jak tvrdí Peza v rozhovoru, ale konfliktní situace typu opilý cizinec nabourá do sloupu, policie zadrží cizince bez povolení k pobytu nebo třeba výše zmíněný proces s podezřelým z vraždy. Pochybuju, že se někdo ze soudních tlumočníků specializuje na veselé chvíle typu tlumočení svatby. Zadruhé, azylová zařízení nejsou pěkná místa a osobně mám zkušenost, že jejich zaměstnanci umí překračovat svoje pravomoce, naprosto běžné je tykání cizincům, shovívavá nadřazenost a přístup „moc se s tím necrcejte“. 

Viktor Janiš jako jeden z mnoha upozornil v tomto rozhovoru na business model nakladatelství Omega týkající se vydávání starých překladů. Je to bizár, cituji: 

„Vyberou si klasické dílo z kánonu světové literatury, které je volně šiřitelné. Pak si vyberou prvorepublikový nebo ještě starší překlad, u nějž se lze důvodně domnívat, že uplynulo sedmdesát let od smrti překladatele, tudíž práva budou volná. Knihu oskenují, udělají OCR a zběžnou jazykovou úpravu a pustí na trh.“

Janiše pak zkontaktoval obchodní ředitel a nadal mu do zasranejch buzerantů, co si to dovoluje. A to není všechno, z rozhovoru a v něm popisovaných dalších praktik nakladatelství mi bylo regulérně šoufl. Tož až příště budete kupovat knížku, mrkněte na vydavatele, páč u Omegy dobré čtení nenajdete.

A last but not least, předsedkyně Komory soudních tlumočníků Eva Gorgolová poskytla příčetný rozhovor Parlamentním listům, kde hezky odrážela návodné otázky „redaktora“ (dá se jim tak vůbec říkat?). Otrlé povahy mohou na PL dohledat.