Ach Jeronýme

2. 11. 2015  /  Eva Procházková

Jeroným je opět tady. Předem zní názvy přednášek slibně, a přesto mám pocit, že se v sobotu večer cestou domů vlakem budu zase ptát, proč jsem radši nešla na výlet k Deblínu. Z čeho mám takhle předem obavy a co mě zaujalo?

Budoucnost a perspektivy profese soudního tlumočníka

K předvídání budoucnosti čehokoli jsem skeptická. Jako nezávazné popovídání (snad se to nezvrhne) – proč ne.

Jak mohou překladatelé a tlumočníci využít služeb Úřadu práce?

Asi vtip. Ale to nezjistím, dokud tam nezajdu.

Proč nemůžu překládat za 150 Kč?

Že by nějaká tajemná souvislost s předchozí přednáškou?

Budoucnost bez jazykových překážek? Co nastane, až budou překonány jazykové bariéry?

Přednáší Tomáš Svoboda, mohlo by být přínosné; přesto jsem už z rokování o budoucnosti profese, strojovém překladu či automatickém tlumočení nějak unavená. Téma se opakuje v podstatě každý rok a osobně mám pocit, že hoďka a půl není enough time and space něco takového probrat. Asi bych si měla přiznat, že mě to prostě nezajímá.

Ze života vendor managera překladatelské společnosti

Tohle mi přijde dobré. Pracovala jsem v překladatelské agentuře a z míry globalizace překladů jsem tehdy byla v šoku. Česká firma vlastněná ze zahraničí potřebuje lokalizovat web, zadá to nadnárodní společnosti, třeba typu Lionbridge. Ta rozhodí překlad do české překladatelské agentury, přeloží se, někdo zkoriguje, DTP se udělá třeba v Indii, hodí se na schválení klientovi – centrále, která zase přehazuje až k českému vedení. Než překlad uvidí koncový uživatel, šáhne si na něj i 15 lidí. Připravuju rozhovor s jedním zaměstnancem takové agentury, tak se těšte.