česky-anglicky.cz

Jazykový blog Evy Procházkové Jsem překladatelka, korektorka a soudní tlumočnice a jazyk anglický a český jsou mým denním chlebem.

V tomto jazykovém okénku bych se s vámi ráda podělila o to, s čím se v práci setkávám, co mě zaráží, co se mi nezdá a co se mi naopak líbí a je třeba pochválit. Nechci působit jako arbitr správnosti, ostatně co je správné, najdete v nepřeberném množství jazykových příruček.

Cílem blogu není hodnotit a být nekolegiální. Spíš než dobře – špatně mám radši dvojice užitečné – neužitečné, funguje – nefunguje, dává – nedává smysl a tak přistupuji i k textům, které zde prezentuji. Vítejte.

profesionální překlady, korektury a tlumočení včetně soudního ověření

Znakový jazyk

14. 12. 2015  /  Eva Procházková

Znakování

Začala jsem chodit na kurzy znakování. Všechno to začalo díky kavárně neslyšících U Žambocha. Je to příjemné místo s dobrou kávou a příjemnou obsluhou, kterou zajišťují lidé se sluchovým postižením. Číšnice umí odezírat a lze se s nimi domluvit i mluvenou řečí; přesto mi po čase jedna z nich začala při placení ukazovat, jaké jsou znaky pro platit, platit zvlášť, děkuji, na shledanou, krásný den. Najednou jsem se zastyděla, že tam chodím víc než rok a neobtěžovala jsem se podívat do ipadu, který je u každého stolku a obsahuje i slovník znakového jazyka. Zapsala jsem se tedy do kurzů pro začátečníky, které pořádá tamní Unie neslyšících Brno.

Kavárna u Žambocha

Je vidět, že vyučující klade velký důraz na to, abychom neznakovali „znakovanou češtinou“, ale znakovým jazykem. Rozdíl hezky vysvětlují v tomto článku. Jde o to, že znakovanou češtinu vynalezli a neslyšícím vnutili lidé slyšící, nejde tedy o jazyk spontánně vytvářený jeho rodilými mluvčími, respektive uživateli, ale o určité znakované esperanto. Oproti tomu stojí znakový jazyk, který přirozeně vytvářejí a používají sami neslyšící. V hodině jsem na příklad chtěla říct, že nejezdím na kole. A už to jelo, začala jsem znakem pro já, pak znak pro ne a nakonec znak pro kolo. Znakovaná čeština aneb překladismus, který lektor hned opravil tak, že předvedl znak pro kolo a zároveň vrtěl hlavou na znamení „ne“. Tedy ukázal mi, jak myšlenku přeložit do znakového jazyka, a ne do znakované češtiny. Překládá se význam, ne slova.

Přišlo mi, že tento rozdíl krásně ilustruje peripetie, které musíme zdolat při osvojování jakéhokoli cizího jazyka a při jeho používání. Uvědomit si, že cizí jazyk není jen čeština prohnaná filtrem slovníku, ale že každý jazyk je svět sám o sobě, kam se vstupuje s respektem. Že učebnice a naše předpoklady jsou fajn, ale v posledku záleží na tom, jak jazyk používají domorodci. A ano, znakový jazyk je přirozený jazyk stejně jako jazyk český, anglický či německý.

Jdu na kafe.



© 2013–2024
Eva Procházková / www.proeba.cz
všechna práva vyhrazena

Vytvořil Petr Bobák