Marta Chromá: Právní překlad v teorii a praxi – uživatelská recenze

18. 1. 2016  /  Eva Procházková

Jak už název příspěvku dokládá, nejde o žádnou fundovanou analýzu knihy Marty Chromé, ale o shrnutí toho, jak se mi kniha četla, co mě zaujalo a proč si ji třeba pořídit.

První část knihy se věnuje teorii překladu právních textů a je využitelná pro překladatele všech cizích jazyků, nejen angličtiny. Potěšilo mě (jsouc vycepována z hodin literárního překladu), když Chromá píše, že od orientace na výchozí text se teoretikové překladu stále více přiklánějí k pragmatickému přístupu k překladu a zdůrazňují, že při překladu a volbě překladatelských řešení je třeba brát zřetel na koncového příjemce. To ještě jednou zopakuje u charakteristiky komunikativního překladu vypracované Peterem Newmarkem (och, státnice z překladatelství, dávno, dávno již tomu) – „cílový text může být pro adresáta daleko srozumitelnější, než je výchozí text pro původní publikum. Zejména při překladu procesních dokumentů (např. sdělení obvinění, obžaloba apod.) je takovýto překladatelský postup nanejvýš žádoucí.“ (Chromá 15). Klíčové je zde pak rozpoznat, co mluvčí míní tím, co říká, nikoliv to, co je explicitně řečeno, aneb klasické „překládá/tlumočí se smysl, ne jednotlivá slova“. Z čehož vyplývá, že co jako neprávník v právním textu nerozklíčuju, to zůstane skryto i v mém překladu. Celá kapitolka o teorii právního překladu je dobrý úvod jak přistupovat k právnímu textu, a pokud jste nikdy neprošli žádným právním minimem či kurzy právnické angličtiny/němčiny a spol., vřele doporučuju. Pro ostatní je to opětovná připomínka „jak na věc“.

Druhá část knihy se zaměřuje na specifický segment právních překladů, a to na překlad právních předpisů. Chromá upozorňuje na nejednoznačnost, komplikovanost a občasnou nesrozumitelnost předpisů českého práva oproti právnímu stylu anglosaských norem, které jsou mnohde sepisovány podle zásad propagovaných Plain English Campaign, tedy laicky řečeno „keep it simple and short“. Tady mě překvapilo, že text „nového“ (zas tak nový už není) občanského zákoníku (NOZ) byl ministerstvem spravedlnosti zaslán na připomínkování na Ústav pro jazyk český AV ČR a profesor Oliva dal dokumentu zelenou s tím, že sice jednotlivé jazykové prostředky mohou působit zastarale, ale jejich funkčnost v textu nechť je odpovědností legislativců. Chromá na tom dokladuje, že prostý lingvistický přístup k textu nestačí a že bez právnického vzdělání těžko posoudíte, nakolik je např. vhodné používat v textu stejné modální sloveso v ustanoveních s různou normativní silou. Lexikální vhodnost slov typu pacht, rozhrada a výměnkář je rovněž na pováženou. Další šouperličkou je Chromou přetištěná odpověď manažera jedné překladatelské agentury, která zakázku na ministerský překlad NOZ vysoutěžila. Na otázku, jak zajistí právnělingvistickou kvalitu přeloženého textu, sdělil, že kvalita bude zajištěna do výše vysoutěžené ceny zakázky, tedy té nejnižší ze všech nabídek. Co jiného ale čekat že?

Část třetí se týká občanského zákoníku a nabízí jednotlivá řešení při převodu některých méně snadných pasáží do angličtiny. I zde je opět vidět, jak je dobré nejít na první dobrou a přemýšlet o tom, co tím chtěl autor-zákonodárce říct.

Takže co? Koupit, nekoupit, číst, nečíst? Koupit (ale e-knihu, bude se vám pak v ní lépe vyhledávat) a číst. Jako každá dobrá odborná kniha přináší i tato velké množství odkazů na další dobrou odbornou literaturu (Garnerovy stylistické příručky a slovníky) a šikovné internetové zdroje (srovnávací studie kontinentálního práva a práva common law, quebecký glosář právních termínů Bijural Terminology Records s právnělingvistickým komentářem aj.). Kniha vám dále určitě může usnadnit práci na vlastních překladech, takže až nebudete vědět jak přeložit smíšený přírůstek nebo pacht, mrkněte sem a nemusíte kupovat drahé komentáře, abyste zjistili, co tato slova vlastně znamenají, protože Chromá nejen ukazuje jak spojení přeložit, ale hlavně vysvětluje, o co jde. Čímž se oslím můstkem dostávám k tomu, co mám na jejich knihách a seminářích nejraději. Že přemýšlí, že jako detektiv jde po smyslu, ke kterému pak přiřadí co možná nejvhodnější spojení v cílovém jazyce. Takže nejen jak, ale i proč.