Umělá inteligence a překlady

27. 3. 2025  /  Eva Procházková

Měla jsem sepsaný dlouhý článek o umělé inteligenci a překladu, ale byl to v podstatě komentář cizích názorů, ať už fundovaných nebo z kategorie dojmologie. Osobně mi přijde, že vést takto debatu tenduje spíš k tomu, jak situaci chceme vidět, než jaká je realita. Co vidím, je, jak se stalo neudržitelným, aby v současné době běžné překlady byly v ranku human translation, a dává mi smysl je po případném post-editingu vést v kategorii good enough. Vypadá to, že mezi ty běžné překlady nepatří jen zprofanované texty typu návod k obsluze, ale některá nakladatelství se tam pokouší zařadit i nenáročnou beletrii (zdravím Motto, Fragment a Kalibr). Sofistikovanější krásná literatura je nyní stále v rukou  mizerně placených překladatelů-lidí, kteří se bijí za nutnost držet stroje od knížek co nejdál. Otázkou zůstává na jak dlouho.

Jsem skeptická a navzdory všem ujišťováním, jak umělá inteligence nechápe humor, kulturní narážky apod., se domnívám, že ano, teď to ještě AI neumí, ale je jen otázka času, kdy to zvládne. Před pár lety na toto téma publikoval matematik Jan Kulveit na FB sérii příspěvků. Ve zkratce, Viktor Janiš se o práci bát nemusí. Teď. U spotřební beletrie už kombo „člověk bez jazykovědného vzdělání + DeepL + GPT4” produkuje překlady rovnocenné práci průměrného překladatele. U sofistikované beletrie mi přišel zajímavý experiment, kdy Kulveit u překladu z angličtiny do češtiny nejdříve GPT promptoval, takže po něm nechtěl překlad z voleje, ale naváděl ho, ať vysvětlí, v čem spočívá slovní humor, ať vezme v potaz charakter postav, jak by se to dalo přeložit při zachování pointy atd. Trik je tu v tom, že při stisku klávesy „přelož” totiž po AI chceme „simultánní překlad” náročných textů (AI tu jede na rychlost, ne na přesnost), což u Pratchetta nezvládne ani špičkový překladatel a vysmívat se pak „strojovému překladu” znamená lhát si do kapsy. Když pak Kulveit na závěr experimentu požádal GPT o překlad, který bere v potaz celou předešlou analýzu, na kterou ho Kulveit navedl, výsledek už byl přijatelný (o jeho přijatelnosti se ale samozřejmě pod postem strhla diskuze). 

Co s tím? Během příštích 20 let stále potřebuju být ekonomicky činná, bude ale za 20 let překlad (jakýkoli, nejen literární, ve kterém se nepohybuju) k uživení? Ačkoli Ondřeje Šteffla vnímám jako podnikatele se vzděláním, v tomto mu dávám za pravdu, namátkově:

„S budoucností nepočítáme. Koalice s opozicí se přou o to, zda v roce 2050 budeme odcházet do důchodu v pětašedesáti nebo v sedmašedesáti letech. Každý, kdo se nad tím alespoň trochu zamyslí, musí vidět, že do roku 2050 se toho změní tolik, že diskutovat o tom, kdy budeme za 25 let odcházet do důchodu, je naprostý nesmysl. Je to jako den po zásnubách plánovat, koho pozveme na zlatou svatbu. Umělá inteligence může zcela převrátit trh práce, změní se obory, automatizace a robotizace odstraní mnoho povolání. Nevíme, jak se změní zdraví populace a délka dožití. Možná se budeme dožívat 100 let, sportovat do 90 a pobírat nepodmíněný příjem. A přesto si média ani veřejnost absurdity celé debaty nevšímají.“

Proto jsem smazala i v úvodu zmíněný dlouhý článek, protože nakonec mi přijde, že nikdo nemáme křišťálovou kouli, že sice můžeme vidět trendy a vývoj, ale nikdo z oboru se na něm nepodílí a spíš netuší, kam směřuje (pamatuju si, jak posměšně odpověděl přednášející na Jeronýmových dnech na dotaz, jestli za ČNK a vývojem překladačů stojí nějakým poměrem i lingvisti, nebo jen programátoři). A tak se na celou věc díváme spíš svým osobnostním nastavením pesimista vs optimista. Momentálně děláme v zásadě damage control a jako překladatelé a tlumočníci se snažíme s technikou zkamarádit a stát se oněmi kyborgy, protože jinudy cesta nevede. AI je super kámoš, roky používám CAT, teď mi s propagací pomohl GPT. Zároveň ale plně kvituju, že oborové organizace oprávněně kritizují neuvážené zavádění současných nástrojů AI do překladů i tlumočení. Být uprchlíkem, nechtěla bych, aby mi v imigračním řízení tlumočil stroj. Tento poslední krok vnímám hodně nelibě. Že s AI experimentuje soukromý sektor, budiž. Ale že o využití současného stavu AI usiluje i státní správa, není v pořádku.

Můžeme tedy vypouštět informované soudy, kam se překlad posune, můžeme se oddávat fantaziím, jak alespoň literární a vysoce specializované překlady budou vždy v rukou lidí, ale to je vše. Prozatím budeme dělat to, co vždy – překládat a tlumočit, jak jen nejlépe umíme, dovzdělávat se, kamarádit se s technikou a chtít za to důstojné částky.

Koukám, že z toho ten „v podstatě komentář cizích názorů, ať už fundovaných nebo z kategorie dojmologie” nakonec stejně je!