Bye bye zemědělče

13. 10. 2014  /  Eva Procházková

O víkendu jsme šli s partnerem po Veveří, kde jeden z nově vzniklých obchůdků propagoval prodej „farmářských produktů“. Jistě, nejsem první, koho to trklo. Pocházím ale ze selského a tato blbost mě o to víc vytáčí.

Slova mají jednak rovinu denotace, tedy co se tím označuje (vztah slova a mimojazykové reality: čtyřnohé chlupaté zvíře, co štěká = pes). A k tomu rovinu konotací, což jsou druhotné významy, které se na slovo nabalily; to mohou být naše postoje k této realitě, hodnocení, asociace (čokl sice je čtyřnohé chlupaté zvíře, ale kamarádce těžko řeknete, že má roztomilého čokla – holt to nese negativní konotace).

Farmář sice označuje člověka, který si vydělává na živobytí prací s půdou a se zvířaty, ale tato mimojazykové realita je obsazená českým zemědělcem. Posuny konotací nezastavíš a před zemědělcem to byl sedlák (s mezistupněm kulaka?). Přesto mi farmářské produkty, farmářské trhy a pořad Farmář hledá ženu asociují pouze anglické slovo farmer. Bože chraň, abych brojila proti přejímání slov. Pokud jsou účelová a pomohou, proč ne. Farma se usídlila v češtině jako zemědělská výrobní jednotka (slepičí farma, plemenářská farma), ale farmářské trhy? Na druhou stranu, konotace farmářských výrobků je asi o poznání jinačí než konotace zemědělských výrobků. A když jde o byznys, je třeba poskytnout zelenině, vajíčkům a mléku sofistikovanější PR.