Kritika překladu?

20. 10. 2014  /  Eva Procházková

Jako by ode zdi ke zdi. Na jednu stranu tu moc anglicky neumíme (podívejte se na tuto mapu), i když se různí názory na to, jestli si to o sobě jen myslíme, nebo to fakt neumíme. (Jak tyhle průzkumy vlastně probíhají: Do you speak English? Not really, I have been learning for quite a while but I definitely consider myself a beginner. Ok, další, co neumí. Anebo testují respondenty jak na CAE a dle výsledku hodí do škatule umí – neumí?) Na stranu druhou ale máme na angličtinu patent, jak to má být, a jsme připraveni po cizích jazykových schopnostech plivnout a ještě si kopnout.

Všichni jsme jistě viděli a hlavně slyšeli projev Bohuslava Sobotky na zasedání evropských socialistů. Sobotka má opravdu ukázkovou Czenglish, mohl klidně promluvit v češtině (třeba Merkelová se nechává vždy tlumočit), v české kabině by to za něj jistě rádi převedli a všichni by byli šťastní. Reakce učitelů a dětí ze Základní školy Hanspaulka je ale ekl hned z několika důvodů. Ponechme stranou, že děti se pod dozorem učí posmívat druhým za domnělé chyby. Super, to se jim při šikaně jakkoli jiných dětí bude moc hodit. Připadám si ale jak z Marsu, když vidím a slyším, jak tyto dětičky mají totalnonplusultra stejnou výslovnost jak Sobotka se všemi výslovnostními lapsy – devoicing na konci slov, nulové linking, rytmizace k pláči a přízvuky dle češtiny – a nikdo se nestydí a klidně účinkují v předvolebním klipu. Na místě paní ředitelky bych se takovouto angličtinou, kterou si děti osvojily na mnou spravované škole, moc nechlubila. Zlozvyky se vás drží, naučíte se špatně prstoklad na kytaře, výslovnost znělých na konci, a horko těžko se vám to bude odnaučovat. Napsala jsem paní ředitelce dopis a stejně tak i novinářce z MF Dnes, která přebere „fakta“, ale že by se zeptala nějakého anglisty či rodilého mluvčího, jestli teda šecko ok, to ne.

A stejně tak u překladu. Kritik nemusí umět to, co kritizuje. To známe, víme, jasan. Navíc k překladům a kritice překladu nejsou povolaní jen ti, co mají vystudováno překladatelství a tlumočnictví na FF UK. Proč ale máme všichni pocit, že anglicky umíme lépe než ostatní, a můžeme si do jejich angličtiny či překladů kopnout? A pokud tedy už kopat, tak jak kopat kultivovaně a fundovaně? Jak vlastně vypadá kritika překladu?

Když jsem začínala blog, byla jsem velmi opatrná, aby to nesklouzlo k trefování se do druhých. Pač je to jednoduché a zábavné. Jenže pokud zároveň neukážete, jak z toho ven, zůstává jen škleb, léčení mindráků a pocit, že já toto přece rozhodně nedělám. Z podobných důvodů mě nehorázně vytáčí modnipeklo.cz, které je v diskuzích nepříjemnou ukázkou toho, že já vím, jako to mám být, a pokud to děláš takto, si chudák, co patří na pranýř. Moje účast v tamních diskuzích je čirý masochismus, kdy jen fascinovaně hledím stylem „this is really happening“.

Co je pak kritika překladu? Ukázat, co je špatně, a říct, že to může být jinak. Vytknout chybu a ukázat pozitiva. Dobrá kritika je v rozvoji (osobním, profesním) k nezaplacení. Kritika ale nemůže být jen jednostranná a negativní. Jak to může vypadat? Třeba takhle:

http://www.svetovka.cz/archiv/2007/01-2007-polemika.htm

nebo takhle:

http://www.academia.edu/8423295/Prekladatelske_listy_3_Translation_Letters_3_ed._

Ale napsat jen, že překlad je špatný a blbě se mi to četlo, to teda víc vypovídá o autorovi než o textu. A ne, není to falešná stavovská soudržnost. Kritika je potřeba. Ale musí být pořádná. Kritiky překladu totiž není málo, je jí hodně, ale na úrovni dětí z Hanspaulky.