Letošní Jeroným byl velké zklamání

10. 11. 2014  /  Eva Procházková

Letošní Jeronýmovy dny byly velké zklamání. Z všemožných organizačních a přesouvacích důvodů jsem místo plánovaných přednášek nakonec zašla na Etiku a etiketu v soudním tlumočení, Jak vyzrát na sedavé zaměstnání a Co pálí titulkáře.

Přednášející z Komory soudních tlumočníků se o etiku ani neotřela. Její povídání, které se táhlo přes hodinu a půl, bylo spíš ve stylu veselých historek z tlumočení, jak to máme těžké a jak nejsme soudy ani jinými státními orgány bráni vážně. Budiž, je to vděčné, postěžujeme si, každý něco přidá, poplácáme se po zádech a kus frustrace je pryč. Hodně se mě ale dotklo, když se tato žena, která horuje za profesionalitu a kultivovanost, rozpovídala o problematické domluvě s jednou překladatelskou agenturou a titulovala její zaměstnankyně s notným despektem jako „micinky“. Ať už si o jazykových kompetencích pracovníků z agentury myslím cokoli, nebudu to zaprvé ventilovat před plným sálem, notabene na přednášce o etice a etiketě, a zadruhé si to vyříkám přímo s dotyčným, když se konflikt děje. Třeba proto, abych to pak v sobě nenosil a neobtěžoval posluchače, kteří si přišli poslechnout něco o etice.

Na sedavé zaměstnání jsem opět nevyzrála. Co jsem ale čekala? Obecné rady typu „pohyb, potrava, pití“ najdu v každé Elle, vařit zdravě (stačilo by ale jen vařit) mě nikdo za hodinu nenaučí a na procházky za mě taky nikdo chodit nebude. Pro někoho (kdo nečte Elle) to ale mohl být přínos.

Povídání o titulkování bylo fajn. Přednášející, která otitulkovává ze španělštiny, měla krásný zvučný hlas. Poslední dobou si toho čím dál víc všímám, hlas je mocná zbraň (biletářka v Artu minule naznala, že kuňkám a že mě určitě neslyšeli, když jsem křičela dozadu, jestli je tam někdo s rezervací). Docela zvažuju nějakou hlasovou terapii. Jinak Sylva Ficová správně podotkla, že titulkování musí bavit. To bych vztáhla tak nějak globálně na vše.