Dědictví

31. 8. 2015  /  Eva Procházková

Dnes to bude takové malé terminologické okénko.

Tlumočila jsem u notáře dodatečné projednání pozůstalosti. Když jsem si nastudovávala terminologii k jednání, opět jsem si uvědomila, jak má angličtina, či spíš země s common law (mimojiné vztah angličtiny a anglosaského práva hezky rozebírá Marta Chromá), daleko propracovanější systém dědického práva. První, co mě napadlo, bylo, že u nás si málokdo dědictvím nějak výrazně polepší a rozlišovat, jestli dědím věci nemovité či movité, tu v minulých dobách zhusta nemělo smysl. Závěť se často ani nepíše, však ať se děcka po smrti poperou.

Z češtiny do angličtiny může zůstavitel být testator (ten, který zanechal závěť), the deceased nebo decedent (to je ale označení nedávno zemřelé osoby – tedy těžko použitelné u dodatečného projednání pozůstalosti, ale vhodné, pokud jde o zůstavitele, který nezanechal závěť). Zemřít lze testate, tedy se zanecháním závěti, nebo intestate, tedy bez pořízení závěti. Pozůstalost je pak decedent's estate (tedy pozůstalost v procesu, projednávaná pozůstalost), estate of the deceased nebo jen estate. Pozůstalost zaopatřená v závěti pak může být testamentary estate.

Zůstavitel má možnost dle nového občanského zákoníku odkázat určitou věc (movitou i nemovitou) určité osobě; tento odkazovník ale není dědic, protože se účastní pouze zůstavitelových práv, a ne povinností (na rozdíl od dědice). V češtině se odkaz movitých/nemovitých nerozlišuje a překládá se jako legacy (tak i v ministerském překladu dostupném na stránkách webu justice.cz, zřízených speciálně kvůli novému občanskému zákoníku). Odkazovník je legatee, odkazatel, odkazce ani zanechatel se v zákoně nevyskytuje a jde pořád o zůstavitele.

A tady právě angličtina má na výběr: bequest je odkaz věcí movitých, které odkazujete – bequeath. Devise je odkaz věcí nemovitých v Británii, avšak v USA je pojem širší a jde o odkaz jakéhokoli majetku (dle Blacka „a disposition of any property by will“); opět tedy jde o věci, které odkazujete – devise v závěti. Devisor je pak zůstavitel a devisee je odkazovník. Legacy je odkaz především movitých věcí, které vy jako zůstavitel – legator odkazovníkovi – legatee odkazujete – legate.

Dědic, tedy ten, který nastupuje nejen do zůstavitelových práv, ale i do povinností, je z češtiny do angličtiny nejlépe jako heir či inheritor. Proto neopomenutelný dědic, dědic v přímé či vedlejší linii bude vždy nějaký heir, protože toto je upraveno zákonem. Z angličtiny do češtiny (tedy v textech pocházejících ze zemí common law) je heir dědic ze zákona, který dědí pozůstalost nezaopatřenou závětí, tedy víceméně synonymum pro legal heir, heir at law, lawful heir, heir general, legitimate heir (dědit můžete na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona).

No a dědictví? To se dá přeložit z češtiny do angličtiny jako inheritance. V textech z anglického prostředí se můžete často setkat se spojeními probate: probate estate, probate proceedings, probate judge, grant of probate. Jde o procedurální věci týkající se dědictví, tedy o dědické řízení, dědickou daň, soudce ve věcech dědických apod.

Na závěr tedy: při převodu z češtiny do angličtiny se já osobně držím univerzálních testator jako zůstavitel, heir jako dědic, inheritance jako dědictví a decedent’s estate jako pozůstalost.