česky-anglicky.cz

Jazykový blog Evy Procházkové Jsem překladatelka, korektorka a soudní tlumočnice a jazyk anglický a český jsou mým denním chlebem.

V tomto jazykovém okénku bych se s vámi ráda podělila o to, s čím se v práci setkávám, co mě zaráží, co se mi nezdá a co se mi naopak líbí a je třeba pochválit. Nechci působit jako arbitr správnosti, ostatně co je správné, najdete v nepřeberném množství jazykových příruček.

Cílem blogu není hodnotit a být nekolegiální. Spíš než dobře – špatně mám radši dvojice užitečné – neužitečné, funguje – nefunguje, dává – nedává smysl a tak přistupuji i k textům, které zde prezentuji. Vítejte.

profesionální překlady, korektury a tlumočení včetně soudního ověření

Na co se neptat překladatele?

14. 9. 2015  /  Eva Procházková

Stejně jako se neptáte slepého, jestli mu nevadí, že nic nevidí (pokud teda nejste jelito bez zábran), tak se neptáte překladatele na pár klíčových otázek. Které to jsou?

Co znamená „doplňte libovolné slovo bez kontextu“?

V podstatě nejotravnější, i když jistě pochopitelná otázka na kohokoli, kdo umí jazyk, který vy neovládáte. U pojmově jasných anglických slov typu „elephant“ či „week“ není problém vyhrknout odpověď o půlnoci, ale na otázku „Evo, co je suspension?“ čekejte jedinou odpověď „kontext, kontext, kontext“. Pokud to zjednoduším, tak u laiků se setkáte s nepochopením, přece jste pět let studovali na VŠ, do toho ty všechny semináře a workshopy, tak jak to, že to nevíte. U lingvisticky vzdělaných osob najdete jen a jen pochopení.

Je překládání z angličtiny vůbec práce? Vždyť dneska už existuje Google Translator a každý druhý umí anglicky.

Ano, samozřejmě že překladatel odvádí práci jako každý jiný. Záleží, co od překladu očekáváte – určitě jsou případy, kdy stačí text hodit do google translatoru. U právních textů a beletrie vás ale od toho zrazuju. Pokud máte aspoň minimální jazykový cit, určitě už jste u překladu zaznamenali, že byl prostě divný, nezněl česky, špatně se četl. Je vysoce pravděpodobné, že překládal někdo, kdo nebyl citlivý k češtině, protože o tu jde při překladu beletrie víc než o zdrojový jazyk. Nebo překládal někdo, kdo se neorientoval v právním systému anglickém ani českém. Samostatnou kategorií jsou pro mě akademické texty překládané do angličtiny a publikované v zahraničních časopisech. Stejně jako si EU vytvořila varietu angličtiny, nad kterou občas rodilí mluvčí kroutí hlavou, tak i akademici používají angličtinu, kterou tvoří, korigují a publikují nerodilí mluvčí v uzavřeném kruhu pořád stejných osob (univerzity, výzkumná pracoviště, stále stejné redakční rady a recenzentní týmy). Na tom není nic špatného, aspoň je o čem psát v diplomkách, ale nelze brát jako argument, že „toto je správně, protože mi na to nikdo nikdy nic neřekl“. Stačí si uvědomit, že angličtina všech zúčastněných nemusí být stoprocentní.

Ty pracuješ z domu? Nehrabe ti z toho?

Ne, všem nespolečenským introvertům to vřele doporučuju.



© 2013–2019
Eva Procházková / www.proeba.cz
všechna práva vyhrazena

Vytvořil Petr Bobák