Taleb v praxi

20. 10. 2013  /  Eva Procházková

Tento týden jsem byla tlumočit pohovor na imigračním a při odchodu si vzpomněla na výbornou knihu Nassima Nicholase Taleba Černá labuť (jo a všem doporučuju). Jedna z hlavních myšlenek knihy spočívá v tom, že jako lidský druh máme rádi příběhy, upřednostňujeme věci konkrétní a chceme mít svět rozdělený na příčiny a důsledky. Věta „Zemřel král a zemřela královna“ se nám proto pamatuje hůř než věta „Zemřel král, načež žalem zemřela i královna“.

Při konsekutivním tlumočení se promluva zaznamenává do tlumočnického zápisníku pomocí hesel, zkratek, čísel a díky příběhu, který mluvčí vyprávěl, pak v mém přetlumočení hesla, zkratky a čísla dostávají strukturu a souvislosti. Pokud ovšem za projevem mluvčího nějaký příběh a souvislost je. Tentokrát jsem se na úřadě zapotila, protože vyslýchaný byl schopen na prosté otázky „Kdy jste se narodil?“ odpovídat stylem „Mám tři sestry. Ale v patnácti jsem z té školy odešel. Hlavně buďme slušní.“ Pokud vyslýchaný navíc chytne slinu, rozpovídá se na deset minut a nejsou ho ani úředníci schopni zastavit, stává se pak z tlumočnického zápisu v podstatě těsnopis. Logika, posloupnost, příběh – vše je pryč. A pak je na řadě upozornit všechny zúčastněné, že ne vše, co vyslýchaný odpovídá, je relevantní, jinak se z toho za ty tři hodiny zblázníte.