A první místo získává...

15. 5. 2016  /  Eva Procházková

O víkendu skončil letošní Svět knihy. S tímto festivalem je spjato i vyhlašování anticeny Skřipec  za nejhorší překlad uplynulého roku, kterou uděluje Obec překladatelů. Kdo to schytal letos?

Na stránkách OP najdete oficiální prohlášení i „důvodové zprávy“, proč anticenu za rok 2015 získal ten a ten. Naprosto kvituju, že hlavní místo obsadilo nakladatelství Dobrovský. Je ekl rejžovat na povinné literatuře (sama vím, jak sestřenka pro děcka vždycky lítá po celém Brně a shání klasickou literaturu co nejlevněji), u které si pěkně počkáme, až budou autor i překladatel po smrti, a pak jen odstraníme v zastaralých překladech pár přechodníků a infinitivů na -ti, a šup, máme produkt.

Na webu OP mě zaujal i posudek na anglický překlad knihy Laura Bryant: Slepice. Výběr a chov slepic krok za krokem. Při čtení mi bylo regulérně smutno. Ukazuje, kolik šlendriánu se dokáže sejít, a nikoho to po celou dobu netrkne. Překladatelka překládá a věty jejího překladu jí stopro nemůžou dávat smysl, přesto to pustí dál; odpovědná redaktorka (!) to přečte a je jí to též egal a pustí to dál. Knížka vyjde, lidi to kupujou. A OP bude zřejmě jediná, která se nad tím podivuje. V knize Slovo za slovem. S překladateli o překládání se pár překladatelů, kteří udělování ceny v 90. letech iniciovali, zamýšlelo nad jejím smyslem. Může prý odradit nejdivočejsí střelce, kteří si utrhnou ostudu, a bude se na ně dávat pozor. Nevím no. Chápu, že ročně vychází kolem 8000 překladů a že to všechno nemůžou dělat jen Janiš a Podaný, ale musí ta úroveň být takhle nízko? Já vím, je to knížka o chovu slepic, ale i to jde přeložit slušně.