česky-anglicky.cz

Jazykový blog Evy Procházkové Jsem překladatelka, korektorka a soudní tlumočnice a jazyk anglický a český jsou mým denním chlebem.

V tomto jazykovém okénku bych se s vámi ráda podělila o to, s čím se v práci setkávám, co mě zaráží, co se mi nezdá a co se mi naopak líbí a je třeba pochválit. Nechci působit jako arbitr správnosti, ostatně co je správné, najdete v nepřeberném množství jazykových příruček.

Cílem blogu není hodnotit a být nekolegiální. Spíš než dobře – špatně mám radši dvojice užitečné – neužitečné, funguje – nefunguje, dává – nedává smysl a tak přistupuji i k textům, které zde prezentuji. Vítejte.

profesionální překlady, korektury a tlumočení včetně soudního ověření

Nic než čeština

6. 7. 2016  /  Eva Procházková

Úsvit národní mluvnice - nic než čeština

Myslím, že jen málo z nás nezaznamenalo nárůst českého nacionalismu, ať už na internetu, v novinách či diskuzích s lidmi okolo. Zároveň si těžko nevšimnout, že čeština zdejších vlastenců zhusta nedostává jejich ideálu „nic než národa“. Diskuze nejen na FB stránkách IvCRN musí být noční můrou každé učitelky češtiny, ale stačí se v podstatě podívat na jakýkoli vox populi v diskuzích pod články na netu. Něco jiného je nedávat v hodinách češtiny pozor a pak bez reflexe vstupovat do veřejné debaty; horší je, když tahle bídná čeština opouští půdu internetu:

Zdroj (Pozorní najdou v textu i další, nevyznačené chyby, hrubky a typografické prohřešky.)

No a jelikož věřím v sílu vzdělání, jdu všem těmto vlastencům na pomoc. Pravidla českého pravopisu jsou pro ně zřejmě nuda, tak to zkusím s pár tipy na knihy plné chytrých postřehů a zasvěceného povídání o naší mateřštině.

Chrám i tvrz. Zřejmě první, co naskočí každému při soutěžní otázce „Jmenujte nejznámější knížku o češtině“. Eisner byl více než povolaný psát o češtině: odmala bilingvní, překladatel, lingvista. V knížce najdete eseje o českém hláskosloví, tvarosloví nebo třeba historii češtiny. Pamatuju, jak mě kniha při prvním čtení překvapila občasnými vysoce subjektivními soudy, třeba o slovenštině. Dnes by to zřejmě mělo u Slováků silný negativní ohlas.

Slovník floskulí. První díl byl pro mě jako studentku bohemistiky v roce 2004 zjevením. Dodnes pamatuju diskuze nad knížkou s kamarády na privátě i jízlivou radost nad konkrétními hesly (třeba řešit). Doporučuju všem, kteří u politiků nechápou smysl tautologií typu „Volby dopadly, jak dopadly“, kteří mají dost fráze „napříč politickým spektrem“ nebo lidového spojení „to nemusím“. Jako protiklad k zamyšlení sem dávám ostrou kritiku, která na knihu vyšla v Naší řeči.

Populárně naučné knihy Dušana Šlosara. Tisíciletá, Jazyčník, Jaké hlavy, takový jazyk. Šlosara a jeho semináře historické mluvnice už jsem na brněnské fakultě nezažila. Starší kolegové se shodují, že to v hodinách byl přísný profesor, ke kterému jste si netroufli přijít nepřipraveni a bez domácího úkolu. Za to vás ale prý dokázal nakazit zájmem o starou češtinu. Útlé knížečky určitě doporučuju, najdete v nich vedle exkurzů do minulosti češtiny i vtipné postřehy k současnému jazyku a jeho potvoření.

A na závěr: místo Parlamentních listů a příspěvků na Okamurově twitteru číst beletrii. Není lepší způsob jak pilovat mateřský jazyk než v něm číst dobré autory.



© 2013–2024
Eva Procházková / www.proeba.cz
všechna práva vyhrazena

Vytvořil Petr Bobák