česky-anglicky.cz

Jazykový blog Evy Procházkové Jsem překladatelka, korektorka a soudní tlumočnice a jazyk anglický a český jsou mým denním chlebem.

V tomto jazykovém okénku bych se s vámi ráda podělila o to, s čím se v práci setkávám, co mě zaráží, co se mi nezdá a co se mi naopak líbí a je třeba pochválit. Nechci působit jako arbitr správnosti, ostatně co je správné, najdete v nepřeberném množství jazykových příruček.

Cílem blogu není hodnotit a být nekolegiální. Spíš než dobře – špatně mám radši dvojice užitečné – neužitečné, funguje – nefunguje, dává – nedává smysl a tak přistupuji i k textům, které zde prezentuji. Vítejte.

profesionální překlady, korektury a tlumočení včetně soudního ověření

Můj, tvůj, svůj, náš, váš aneb o zájmenech přivlastňovacích

27. 7. 2016  /  Eva Procházková

Kdo by řekl, že toulky po českých kosmetických a módních blozích mohou poskytnout materiál k dnešnímu článku o zájmenech přivlastňovacích.

O přivlastňovacích zájmenech (můj, tvůj, svůj, náš, váš atd.) jsem tu už kdysi psala. Tato zájmena prasácky řečeno* nějakým způsobem usouvztažňují objekty ve sdělení. Spojení můj pes vyjadřuje nějaký vztah mezi mnou jako mluvčí a daným zvířetem. Toto určitě není třeba rozvádět. Zvratná přivlastňovací zájmena (svůj, svá, sví, své atd.) se teoreticky mají používat tam, kde se přivlastňuje podmětu:

Mám (já jako podmět) ráda svého psa (a ne Mám ráda mého psa).

Problém nastává u zvratných zájmen ve třetí osobě, protože tady je správné užití přivlastňovacího zájmena klíčové pro pochopení sdělení:

Pavel mi dal svou knihu = kniha patřila Pavlovi

Pavel mi dal jeho knihu = kniha patřila nespecifikované třetí osobě

Brzo jsem viděla člověka se svým jménem na cedulce = čí jméno bylo na cedulce?

Česká republika začala rychle kopírovat její zahraniční kolegy = o jaké kolegy se jedná?

(příklady z článku S. Čmejrkové)

Tato pravidla v zásadě platí, jenže zhusta pouze u holých vět a ještě v psaném textu. Realita jazyka ale ukazuje, že je nejde aplikovat mechanicky. Ostatně nad nedůsledností v užívání zvratného přivlastňovacího zájmena svůj se běduje už od počátku 17. století (článek S. Čmejrkové). Určitě za tím můžeme hledat vliv němčiny a v dnešní době zejména angličtiny (oba tyto germánské jazyky zvratná zájmena přivlastňovací nemají: mám rád svého psa = I like my dog, ich liebe meinen Hund). Že v tom čeští mluvčí nemají jasno a pravidlo necítí/nedodržují/neumí aplikovat (a to ať už jde o první, druhou, třetí osobu, zvratná, nezvratná), dokládají následující ukázky:

Rybařící medvěd se tak soustředí na svou kořist, že často přestane vnímat vzdálenost mezi ním a vámi. (Zdroj)

Správně: medvěd se soustředí na svou kořist. Špatně, má být: medvěd nevnímá vzdálenost mezi sebou a vámi. Kdo by byl ten tajemný třetí, na kterého se v popisku odkazuje pomocí zájmena ním?

Každý měsíc se s vámi dělím i  nekosmetické tipy a připravuji pro vás foto reporty ze zajímavých blogerských akcí. (Zdroj)

Špatně: já se s vámi dělím každý měsíc o své nekosmetické tipy. Smysl to ale pořád dává.

A i když jsou zájmena zvratná přivlastňovací užita správně, často přemýšlím, jestli je vůbec třeba je uvádět:

Naturalium má skvělé a hlavně autentické parfemace svých produktů, které jsem si oblíbila už před nějakou dobou. (Zdroj)

Copak by firma Naturalium parfemovala produkty jiné konkurenční firmě? Je nutné použít přivlastňovací zájmeno? Nešlo by: Produkty firmy Naturalium mají skvělou a hlavně autentickou parfemaci?

Úplně skvělé je i trio od M.A.C, které obsahuje bronzující a rozjasňující pudr a krémový rozjasňovač, který se mi strašně líbí svým odstínem (verze Medium). (Zdroj)

Nejde to lépe? Třeba obsahuje rozjasňovač se super odstínem?

Naopak tvářenky Benefit miluju! Líbí se mi jejich krásná balení, odstíny i výdrž. (...) Menší mínus mají za svou občasnou touhu prášit. (Zdroj)

A co takhle menší mínus u mě mají za to, že občas práší. Slovo touha ve spojitosti s vlastnostmi tvářenek mi přijde trocha exaltované.

Zdroj

Dává to smysl, ale je to kostrbaté a nadbytečné. Stačí: Motýlek na maturitní ples.

Zdroj

Akcent na slova svůj v tomto kontextu mi přijde až lehce komický. Jestli by oni nepotřebovali najít spíš copywritera.

Na závěr bych ráda dodala, že v mluveném projevu se dá hodně věcí pochopit z okolností, případně dovysvělit. Zbystřila bych pouze u psaného, ať nepíšete kostrbatě, zbytečně nematete čtenáře a vytváříte snadno pochopitelné texty.

A na důkaz toho, že i o krásně frivolních tématech typu kosmetika, parfémy, oblečení a spol. jde psát texty, co mají hlavu a patu a jsou navíc vtipné, dávám odkaz na Annu Ananasovou.


* Definice přivlastňovacích zájmen dle Encyklopedického slovníku češtiny: „uzavřená množina výrazů pojmenovávající komunikační role účastníků komunikace v okamžiku mluvního aktu a současně vyjadřujících, že jejich referent je v sémanticky nespecifikovaném vztahu k referentu virtuální nominální skupiny, vůči níž jsou shodným atributem nebo komplementem“ – jak já jsem ráda, že mám státnice z lingvistiky za sebou.



© 2013–2019
Eva Procházková / www.proeba.cz
všechna práva vyhrazena

Vytvořil Petr Bobák